Ing. arch. Zdeňka Jelínková

Diplom z oboru Architektura a stavitelství, Vysoké učení technické v Praze

Diplom z oboru Architektura a stavitelství, Vysoké učení technické v Praze

Kdo vás přivedl k architektuře? K rozhodnutí mi pomohli rodiče, ale vývoj měl svou cestu. Vždy jsem ráda tvořila rukama, ať už jsem držela hlínu nebo tužku, stále jsem něco vytvářela, keramiku, sošky, kraslice, slámové ozdoby… Baví mě hrát si s materiálem. Když ho držím v ruce, můžu lépe pochopit jeho možnosti. Vznikají nečekané tvary, přichází nové nápady, kreativita se rozjede.
Z předmětů na gymnáziu jsem navíc měla nejraději matematiku a deskriptivu, takže architektura z toho vyplynula. Další možností byla pedagogika s aprobací matematika a výtvarná výchova, ale ačkoli jsem vedla děti ve skautu, což byla úžasná zkušenost, věděla jsem, že celý život učit děti nechci.
K rozhodnutí určitě přispělo, že moji rodiče mají stavební firmu a kus mého dětství rekonstruovali náš rodinný dům, takže ve stavařině jsem se pohybovala od narození. Vzpomínám si, jak sedím tatínkovi na klíně, držím páky a učím se řídit Bobcat. Jen co jsem dosáhla na pedály, jezdila jsem sama!

Jak zvládáte skloubit pracovní a soukromý život? Práce a soukromí mi splývá. Nedokážu po osmi hodinách zavřít počítač a říci si, zase zítra. Architektura je kreativní, někdy dostanete nápad, když koukáte na film, jedete autem, při procházce venku. Jste na dovolené na večeři v restauraci, vidíte hezký interiér a začnete o něm přemýšlet…

Spoléháte na podporu rodiny? Mám v rodině velkou oporu, ale firmu si buduji dle svého nejlepšího vědomí.

Je něco, na co jste ve své práci opravdu hrdá? Jsem hrdá, když se dílo povede. Když je klient spokojený a já si mohu říci, že realizace vypadá podle mých představ.

Studium architektury je dost náročné. Vy jste ovšem už při studiu pracovala. Jak vzpomínáte na studentská léta? Ráda vzpomínám na studentská léta, když jsem bydlela na kolejích, odkud mám kamarády a spoustu krásných zážitků. Samotná škola byla náročná, nejrůznější projekty, cvičení a práce v ateliéru zabíraly hodně času, takže pohoda vlastně nastala, když už jsme vše odevzdali a přišly „jen“ zkoušky. Škola mě naučila mít pevnou vůli, nevzdávat se, poučit se i z negativních zkušeností a jít dál. Práce při škole… Člověk se prostě naučí lépe třídit informace a využívat čas!

Máte nějaký zajímavý projekt v současnosti? Všechny projekty jsou pro mě zajímavé. Jednou navrhuji rodinný dům, podruhé kanceláře, vymýšlím nábytek, řeším návaznosti… je to různorodé a nesmírně pestré. Když je celek sladěný a dotažený, není důležité, jestli jde o velký nebo malý projekt.

Jaký projekt vás nadchl? A naopak, byla jste z nějakého nešťastná? Do každého projektu jdu s nadšením a radostí. Nemohla bych dělat projekt, který by se mi nelíbil. Dělám projekty, které mě baví.

Byl některý opravdu náročný? Co jste dělala, abyste ho zvládla? U větších projektů se setkává hodně profesí, názorů, požadavků. Je náročné najít společnou řeč. Skloubit finance, stavařinu a architekturu. Je důležité se nevzdat a s čistou hlavou stále zkoušet najít správnou cestu, jak v komunikaci, tak v samotné problematice.

Co vás ve vašem oboru láká? Jak si představujete, že se bude vaše práce vyvíjet? Samozřejmě je pro mě vždy důležitý klient, investor, jeho potřeby a požadavky. Tvořím návrhy na míru. Na druhou stranu ráda experimentuji, nebojím se kombinovat různé materiály, tvary, barvy, styly. Architektura je umění a je hodně subjektivní. Chtěla bych lidi přivádět k tomu, aby se nebáli být odvážnější a použít netradiční kombinace. A pustit se do něčeho extravagantního, co na jedné straně nadchne klienta a na druhé straně vzbudí diskuzi.

A co byste nikdy dělat nechtěla? Dělat něco, co je proti mému přesvědčení.

Co děláte, když nepracujete? Ráda vařím a peču. A zase tvořím, vyrábím svíčky, dělám kraslice, vánoční aranžmá, výzdobu. Vlastně dělám stále kreativní činnost, to je má součást.

Jak trávíte dovolenou? Nejraději aktivně u moře. Miluji vodu, zvuk vody mě uklidňuje. Plavu, procházím se, sbírám mušle a vymýšlím dekorace. Sleduji interiéry, budovy, hodnotím, přemýšlím …. Moje práce mě obklopuje na každém kroku.

Pracujete v mužském světě. Jak se k tomu stavíte? Snažíte se přizpůsobit? Nebo spíše využíváte své ženské zbraně? Já mám mužský svět ráda, líbí se mi v něm a jsem v něm spokojená. Je to pro mě naprosto přirozené. Muži a ženy jsou rozdílní, a to má určitě nějaký důvod, takže já se nesnažím přizpůsobit. Jsem žena a nestydím se za to. Nedělá mi problém komunikovat s muži a řešit technické věci. S úsměvem jde vždy vše lépe, na druhou stranu musí být člověk někdy tvrdý a nenechat si nic líbit.

Co je podle vás nejdůležitější ve vztahu s klientem? Komunikace a porozumění.

Snažíte se při práci klienta vzdělat, rozšířit mu obzory? Nebo se spíš snažíte přizpůsobit? Snažím se spíše inspirovat. Na druhou stranu musí být s návrhem ztotožněný a musí se mu líbit. Je to o vzájemné komunikaci, takže samozřejmě respektuji jeho požadavky a potřeby.

Bydlení je extrémně osobní, zároveň nákladná věc. Jak budujete důvěru mezi vámi a klientem? Důvěra je naprosto zásadní. Myslím, že jde o celkový přístup. Držím slovo, jednám na rovinu.

Snažila jste se někdy klienta přesvědčit o něčem, co mu nesedělo, ale nakonec sám uznal, že se to vyplatilo? Klientovi ukazuji návrhy, ve kterých mu prezentuji svůj pohled na věc. Vysvětlím, popíšu pozitiva a úskalí daného řešení, ale finální rozhodnutí je vždy na něm. A ano, stalo se mi, že se klient přiklonil k mému názoru, a byl nakonec spokojený.

Proč by měl klient spolupracovat s architektem? Nezvládl by spoustu věcí vyřešit sám? I když má klient dobrou představivost, je náročné navrhnout a narýsovat dům. Vyřešit všechny profese a povolení, které jsou pro zahájení stavby potřebné. Zde je architekt nebo projektant důležitý.
Pokud se jedná o interiér, někteří si realizace řeší sami, ale nakonec zjistí, že je to stojí hodně času, nervů, a i peněz, které mohli ušetřit. Architekt upozorní na funkční věci, které jsou v interiéru důležité. V neposlední řadě je dobré mít nestrannou osobu s novým přístupem a pohledem na věc, protože prostor obvykle obývá více osob s různými názory a potřebami. Za klienta také řešíme návaznosti jednotlivých profesí, termíny, technické problémy…

Jak velkou volnost vlastně máte při navrhování? Máte od investorů dostatek svobody a příležitosti k tomu, abyste mohla navrhnout něco opravdu zajímavého? Jak moc limitující jsou peníze? Samozřejmě je úžasné, když investor může nechat návrh čistě na nás, ale to se moc často nestává. Na druhou stranu, omezený rozpočet neznamená nudné řešení. Dají se dělat zajímavé věci i za dobrou cenu. Mě osobně komunikace baví, takže i hledání výsledného směru je zajímavé.